Na svém umění těšit se z drobností pracovala dlouhá léta, zlepšovala se v něm den za dnem … vždyť téměř vždy se najde něco, z čeho člověk může mít radost, jen to třeba hledat … vidět.
Nejúspěšnější slovenská autorka Táňa Keleová-Vasilková se vrací k jedné ze svých nejoblíbenějších knih. V roce 1998 jí vyšla druhá knížka Manželky … a nyní můžeme sledovat, jak se změnily a kam se dostaly čtyři nerozlučné kamarádky v novince z vydavatelství Ikar Manželky po letech.
Pokud máte chuť na absolutní oddychovku, při níž zrelaxujete … na chvíli pobýt mezi čtyřmi přítelkyněmi, které mají své radosti i starosti, sáhněte po této knížce. S postavami se rychle ztotožníte, naladíte se na jejich vlnu a budete s nimi prožívat překvapení, jaké přináší život.
Čtyři přítelkyně, to jsou Iva, Diana, Martina a Michaela. Autorce se po dvaceti dvou letech vrátili a vracejí se ik čtenářkám. Příběh o čtyřech ženách, jejichž život lety prošel nezbytnou proměnou … nebo i ne.
V něčem se změnily ony, hodně se událo v jejich životě, ale jejich touhy a sny zůstaly podobné těm, které i před lety měli plnou náruč. Jen se trochu uskromnili. Dotkl se jejich čas a něco museli přehodnotit, vyřešit, změnit. Nebo to udělal sám život?
„… je jedno, zda máme třicet nebo padesát. Stále je cosi, pro co se trápíme. Vlastně, věkem toho jaksi přibývá. Tehdy jsme řešili malé děti a netušili jsme, že to známé: malé děti – malé problémy, velké děti – velké problémy opravdu platí. No a do toho všeho nám stárnou nebo umírají rodiče … přidruží se nějaké zdravotní problémy … A musíme to všechno unést. „
Manželky po letech je tedy příběh, který nás posouvá o 22 let později a sledujeme, jak žijí čtyři přítelkyně. Některé mají stabilní vztah, děti, už velké dospělé. Jedna z nich přišla o manžela, další … no nebudeme prozrazovat. Všechny prošly proměnou a zajímavě to vře iv tomto příběhu.
„Sama jsem byla zvědavá, co s nimi po padesátce bude, jaké budou, zda budou žít s týmiž manžely, co se stane s jejich dětmi, nyní už dospělými, některá z nich už možná bude babičkou,“ říká Táňa Keleová Vasilková. „Knihu jsem psala s velkou radostí, těšila jsem se na setkání s Ivou, Dianou, Martinou a Michaelou, s ženami, které jsem si před dvaceti dvěma lety tak oblíbila. Už i mně chyběly! „
