Jak se zachovat v nebezpečné situaci? Je jedno, jak jste oblečená nebo namalovaná, či při útoku stuhou nebo začnete utíkat. V momentě fyzického či verbálního napadení jste udělali to nejlepší, co jste mohli.
Stupňující se násilí na ulicích, ve školách, v práci či doma, je tématem, o které bychom stále a hodně měli mluvit. Mnoho obětí, žen, dětí, ale i muže neví, jak si v dané situaci poradit, na koho se obrátit, nebo kdy se nejedná o nešťastnou náhodu.
Za násilí je vždy odpovědný ten, kdo ho dopouští, ne oběť
Bianka Urbanovský je instruktorkou sebeobrany, která učí ženy, jak se bránit, říci ne zda najít ztracené sebevědomí a sama sebe. Na uplynulém ročníku TEDxBratislavaWomen, který každý rok podporujeme i my na Diva.sk, přiblížila ženám, že sebeobrana je více než jen údery a dnes jsme se na toto téma s ní popovídali ještě hlouběji …
Bianka, jste instruktorkou sebeobrany. Jak jste se dostali k tomuto povolání?
Přišlo to postupně – nejdříve jsem sama chodila na kurz sebeobrany na Kostarice (jmenuje se empowerment through self defense nebo empowerment self defense, ESD), protože jsem se bála chodit po ulici kvůli neustálým pokřikem a troubení.
Nevěděla jsem, jak se mám zachovat a necítila jsem se bezpečně. S každou hodinou jsem měla pocit, že bych možná chtěla něco takového dělat. Jakmile přišla možnost jít na instruktorský trénink, neváhala jsem.
Ženy jsou přece jen brány jako ty něžné jemnější stvoření. Setkáváte se s nepochopením okolí a zbytečným posuzováním, co byste měli, nebo jak si vás lidé představují?
Reakce jsou různé. Zatím jsem se setkala s pozitivními ohlasy, i když někteří lidé byli překvapeni, že někdo mé velikosti učí sebeobranu. Zajímá je to.
Co se negativních reakcí týká (i když, nepovažuji je celkem za zlé, jen stereotypní nebo neuvážené), občas se setkám s tím, že mi někdo řekne, že moje práce je svým způsobem zbytečná, neboť jen dávám ženám falešné naděje, protože se nemají šanci bránit.
Dávám to za „vinu“ stereotypy, mýtem a obecné neznalosti reality násilí na ženách. Také na toto téma ovlivňují osobní postoje daného člověka a také to, co si představuje pod sebeobranou.
Mnoho žen si představí za slovíčkem sebeobrana rovnou fyzický kontakt. Je to tak nebo sebeobrana znamená i verbální?
Máte pravdu – většinou se mě lidé ptají, jaký typ bojového umění učím, ale sebeobrana a bojová umění jsou, z mého pohledu, dvě různé věci. Mají mnoho společného a bojová umění se dají využít proti útoku, avšak sebeobrana nemusí být hned taková „brutální“ jako lámání nosu, údery a kopání.
Jde o celkové nastavení osoby – od uvědomění si, že „stojím za to bránit se“, přes bezpečnou komunikaci, způsoby vyhnutí se nebezpečí až po schopnost odejít, fyzické techniky sebeobrany a odvahu vyhledat pomoc. Netvrdím, že někdo, kdo se věnuje bojovým uměním toto všechno také nepraktikuje – spíše jde o obsah nebo cíl bojových umění, které jsou primárně na boj – jak jejich název naznačuje.
První na co si žena pomyslí, jak předejít útoku je – nenápadné oblečení, kabáty, velké bundy, jemný make-up, tvářit se, že ,, neexistuje „. Je to správný postoj?
To, jak se žena obléká a maluje má v realitě menší vliv na to, jestli jí někdo chce ublížit, jako na reakci okolí, které pak toto ublížení „analyzuje“. Jako lidé máme tendenci říci, že dotyčná měla oblečené vyzývavé oblečení nebo udělala něco mimo „bezpečných zásad“, tak co čekala. Pro ty, kteří se tak vyzývavě neoblékají, cokoliv to znamená, to působí uklidňujícím v tom smyslu, že jim se násilí nemůže stát, protože neflirtoval, neoblékají si krátké sukně, nepijí alkohol a podobně. Hledání něčeho, co „já určitě nedělám a ona ano“ je základem victim-blamingu (obviňování oběti, poz. Redakce).
Nicméně ženy, muži a děti byly vystaveny násilí bez ohledu na to, jak se oblékali.
Samozřejmě, útočník si svůj cíl vybírá i podle toho, co považuje za nejmenší zdroj odporu. Proto se doporučuje vypadat sebevědomě, působit a být asertivní. Ale buďme k sobě upřímné – kdo má každý den tak skvělý, aby se vždy cítil a vypadal bojeschopné? Znamená to, že si za to můžu sama, pokud jsem zrovna neměla dobrý den a neměla energii ozvat se na nepříjemný komentář spolusedícím v MHD? Ne, neznamená. Útočník to však může využít a my proto musíme vědět, co v takové situaci dělat.
Jsou Slovenky připraveny čelit útokům na ulici, umíme se bránit?
